Winter stories
Ačkoliv se všechny naše akce a akcičky popsat nedají, alespoň pár opravdu vydařených.
Vánoční happy závod
Dne 14.12. jsem se zúčastnila každoročních "happy" závodů na záchr. cvičáku. Disciplíny byly pouze tři. Přivolání na vzdálenost 50 metrů, ovšem poseté bandou škodičů, kteří měli v ruce veškeré možné i nemožné předměty, pamlsky počínaje a figurantským rukávem konče.Následoval aport buřta, kterému ani jeho snad stopadesátá repríza neubrala nic na jeho šarmu a málokterý pes donesl zpátky aport v tlamě. No a při disciplíně "Otesánek" pak se myslelo na to, aby se psi i psovodi dosyta najedli, a protože šlo o čas, všichni hltali jako o závod. Buřty, frolíky, konzervy, piškoty, rohlíky....
A opět se projevila rozdílná povaha mých zlatíček. Věrná Meruna ani na okamžik nezaváhala a své životní priority měla uspořádané, jen co jsem se vzdálila na pár metrů. Zato malej Čuřil pojal tuto hru jako seznamovací večírek s občerstvením a jal se obejít všech 10 škodičů s pamlsky v kapsách. Když Grace zjistila, že už z nich nic, ale opravdu nic nevypadne, nasadila třetí kosmickou rychlost v domnění, že dožene, co zameškala. Aport buřtu se oběma hyenám povedl a donesly buřt do cíle bez ztráty květinky. Dara nejspíš proto, že ji ve svém afektu v honbě za odhozeným aportem vůbec nenapadlo, že nese buřt ( často rychleji jedná, než přemýšlí ) a Kmitník hned ráno dostal világoš za sežrané králičí bobky, takže si netroufnul to sežrat na místě a chtěl si to odnést někam kus dál. Náhodou se dostal za cílovou pásku
A ani v poslední disciplíně nebylo za co se stydět. Smečkový zákon funguje tak dokonale, že jak Grace ( i když u té je to normální, je to popelnice ) tak Meruna měly všechno "vyluxované" během chvilinky.
Takže tyto hvězdné výkony vynesly Merunu na 1.místo. Nenažranost Graceiny a tím pádem mizerný výsledek v první disciplíně znamenaly pouze umístění na chvostě - 21. místo. Ale jinak skvěle strávený den.
Plavecká sezona na Sázavě
Vzrušení hned několikrát. To si takhle během vánočních prázdnin vyjedu s kamarádkou a jejími dvěma černobílými potvorami do Pikovic vydat se na Posázavskou stezku. Vločky sněhu se všude krásně třpytí a celá Sázava byla zahalena do ledové tříště, z níž třeskutý mráz vykouzlil obdivuhodné tvary. Hafani se honí mezi stromy, když v tom vzlétlo hejno kačen. S Flešovou jsme na sebe mrkly a tušily průser. Když jsme doběhly na místo, odkud divoce prchalo divoké ptactvo, zahlédly jsme už jen dvě hlavy nad vodou, asi čtyři metry od břehu. Pako Fleš a lovuchtivá Grace. Kdo z nich tam skočil dřív, se už asi nedovíme, jisté je, že Fleš se velmi bál rozlícené Flešové, takže vylezl na břeh na první pokus. Blbec Grace se držela tlapkami za okral ledové tříště a mlčky sváděla boj se živlem. Na nic jsem nečekala, za běhu zahodila batoh padla na břicho a plazila se po ledu na způsob ala Meresjev k potápějícímu se Titanicu, pardon Grace. Flešová nemohla nic dělat, poněvadž držela Merunu, která opět nepochopila vážnost situace, a drápala se za mnou na led. Drapla jsem milou Grace za obojek, poslala ji k Flešový a plazila se zpátky. Už jsem si myslela, že vyváznu bez ztráty kytičky, ale kousek od břehu už led nevydržel, takže kromě psů jsem byla mokrá i já od hlavy až k patě. Naštěstí vím, že v i v létě při plném stavu má Sázava v těchto místech vody tak po ramena, takže utopení nehrozilo. Kmitník na břehu usoudil, že teď je správně schlazen na provozní teplotu a vydal se alespoň lovit vrány. Popadla jsem ho za flígr a odtáhla do auta. Meruna byla sice trochu smutná, že hra skončila takhle brzo, ale vysvětlila jsem jí, že malej velkej čuřil je prostě pako a jelo se domů. Posázavská stezka v zimě si zůstane místem zapovězeným.Tak tolik historky z natáčení.
Čistě ilustrační, leč krásné foto
